claire’s candy: RAKOUSKÝ SPECIÁL

Začalo to celkem nevinně. Brouzdáním po internetu a neurčitými představami, jaké by to asi bylo studovat v zahraničí. Přihlášku jsem odesílala bez velkého vzrušení, vždyť vycouvat z toho můžu přece vždycky...A ani jsem se nenadála a už jsem vynášela kufry do útulného bytečku na předměstí malého historického městečka Halleinu nedaleko Salzburgu. Nebudu Vám říkat, že začátky byly jednoduché, protože nebyly. Moje němčina prošla velkou zatěžkávací zkouškou. Přijela jsem do Rakouska s pocitem, že němčinu jakž takž ovládám, Rakušané mě však rychle vyvedli z omylu a chvíli to trvalo, než si moje ucho zvyklo na místní přízvuk. Když už jsem začala podléhat dojmu, že mi ostatní dokonce rozumí, přišla hodina v angličtině a všechny pocity o mé úžasnosti byly ty tam. Změna, která se však postupně odehraje, není Vaše rychlé a výrazné zlepšení v cizím jazyce, ale hlavně opadne největší strach a stud. Prostě si dál blábolíte to svoje, ale už Vás tolik neštve, že na Vás ostatní občas koukají trošku nechápavě.

Jakmile můj strach opadl, začala jsem se pořádně koukat kolem sebe, a že bylo na co! Zjistila jsem, že jakmile překročím výškovou hranici kolem 1500 m n. m. :), opadnou ze mě absolutně všechny starosti a na tváři se mi bezděčně ustálí úsměv. Na horách jsem se prostě našla. Ty výhledy a ten vzduch! Když jsem tak koukala na celý svět shora, nic, naprosto nic mě nemohlo rozhodit. A proto Vás asi nepřekvapí, že jsem tam nahoře trávila tolik času, kolik jen šlo - ať už v pohorkách, na lyžích nebo na kole.

Avšak poslední rok v Rakousku - to nebyly jen Alpy, ale hlavně spousta nových zajímavých lidí, charismatických měst a nezapomenutelných akcí všeho druhu :). Troufám si říct, že jsem Salzbursko poznala celkem zevrubně a vždycky budu ráda vzpomínat na výborný mandlový koláč paní domácí i její umňoukanou kočku, na večery s láhvinkou vína, povídání v sauně, noční jízdy v Salzburgu, společné lyžování, tématické večery na kampusu, zajímavé kreativní studium, cestu do školy s výhledem na zasněžené vrcholky hor i na podvečerní procházky podél Salzachu...

Byla to pro mě cesta sebepoznání. Nechala jsem tam na úpatí Untersbergu část svého starého já a jako suvenýr si přivezla zatím trošku nesmělé smělé a namotivované nové JÁ.