neděle 15. června 2014

AŽ NAPRŠÍ A USCHNE

Já si totiž stejně myslím, že procházky po dešti jsou ty nejlepší. A ty za deště vlastně taky nejsou úplně špatné. Na obloze se odehrává zajímavé drama, hory jsou chvíli ozářené a chvíli v hlubokém stínu. Člověk sice mokne a mrzne, ale alespoň intenzivně cítí, že žije. Navíc focení je mnohem zábavnější a pak, za pěkného počasí umí na vrchol vyšlápnout každý. Počasí v Alpách je opravdu velmi nevyzpytatelné, a proto se i při nejmenším mráčku na obzoru vyplatí do batohu přihodit pláštěnku. V té jsme také absolvovali podstatnou část výletu na Trattberg, který podle průvodců patří k jednomu z nejkrásnějších turistických cílů v Salzbursku. Panorámata pravda hodnotit moc nemůžu, ale okolní příroda byla kouzelná. Divoká a dramatická. Někde pod vrcholem se nám podařilo sejít z cesty. Když jsme lesem (doufajíc, že na nás zpoza stromu nevybafne medvědice) vystoupali k jezírku, ve kterém se zrcadlil dřevěný kříž, bylo v tom něco magického. Zamračené počasí na hory překvapivě moc turistů nevylákalo, a tak jsme za celou dobu nepotkali ani živáčka. Krávy nepočítaje.

Po cestě zpět jsem si na mokrých kluzkých kamenech nacvičovala tanec v dešti a parádně si natloukla. Dodnes všem vysvětluju, že opravdu nejsem oběť domácího násilí. Kosti naštěstí vydržely. K autu jsme se dostali akorát před setměním. Koupili jsme si sice ještě klobásky na večerní grilovačku, ale po tomto dalším výstupu do 1800 metrů jsme je zbaběle opekli doma na pánvi. Na cestu do Puchu za ostatními už prostě nezbyla síla.


Cestou necestou, polem nepolem

Stromořadí


Krokodýl



Tady se člověk může volně nadechnout


Kravičky a bejci


Mapa trasy


Žádné komentáře:

Okomentovat