claire’s candy: TENTOKRÁT AŽ NA VRCHOL

V posledním příspěvku jsem psala o výstupu POD Berchtesgardener Hochtrhron. Tenkrát to však byla jen taková lehká odpolední procházka asi do třetiny horského masivu Untersberg. Na vrcholky tohoto skalnatého obra však koukáme denně z okna a zkrátka nám to nedalo – museli jsme ho zdolat. Trošku jsme si přivstali a po osmé už stáli na startu poměrně dlouhého a náročného výstupu. Z počátečních asi 500 metrů nad mořem jsme se chystali vyšplhat do výšky 1853 m n. m. a zdolat tak Salzburger Hochthron - druhý nejvyšší vrchol masivu Untersberg.

Sluníčko nabíralo už od časného rána na síle a rýsoval se další krásný horký den. Našim cílem bylo proto co nejrychleji vystoupat na vrchol a vyhnout se tak největšímu žáru i dusnu, které v těchto dnech panovalo v údolí. Tomu jsme se však stejně nevyhnuli, a právě když jsme přišli o příjemný stín vysokých stromů nad hlavou, vyhouplo se slunce vysoko na modrou oblohu. Prašná pěšina se změnila v kamenitou a ta postupně až v holou skálu. Šplhali jsme nahoru jako kamzíci, mokrý šátek kolem hlavy a voda v lahvích nebezpečně rychle ubývala. Nohy bolely a slunce nelítostně pálilo do zad. Všechny útrapy však zmírňovaly výhledy do okolí – byly velkolepé. Po třech hodinách šlapání s jazykem na vestě jsme byli téměř na vrcholu. V konečné stanici lanovky (mnozí turisté totiž podváděli) jsme se odměnili pravým Vídeňským šniclem a limonádou – ta v ústech jen zasyčela. Poté jsme rychle došli na samotný vrchol - Salzburger Hochthron a podle smluveného plánu začali pomalu klesat do Německa. Cesta byla dlouhá, ale krásná. Hory napravo i nalevo, dole husté zelené lesy a nahoře sytě modrá obloha. V naši výšce létali nejen ptáci, ale i vrtulníky a letadla. Cesta se stáčela a klikatila, často zmizela v kamenném tunelu či se změnila jen v dřevěný žebřík.

Bylo něco po šesté hodině, když jsme se vyčerpaně dopotáceli k autu. Za sebou jsme měli 1500 výškových metrů nahoru a dolů a asi 20ti kilometrový nelehký přechod z rakouské strany horského masivu do Německa a zpět. Po cestě domů jsme ještě stihli zchladit rozpálené tělo a trošku tak zregenerovat namožené svaly v ledové vodě Waldbad Anifu (viz. příspěvek Z pohádky do pohádky). Poté jsme padli do postele a už se ani nehnuli. Vydařený výlet nám ještě několik dní připomínaly bolavé a otlačené nohy. Teď už se však na Untersberg nekoukáme jako na neznámého a nedostupného kamenného obra, ale jako na pokořenou metu a přítele.